Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie

Historie

Komárov leží přesně v místě, kde širé a úrodné lány Hané narážejí na prudké, divoké a nehostinné svahy Nízkého Jeseníku. Zatímco životodárné moravské nížiny byly osidlovány již od pravěku, nad nimi se ještě ve 13. století rozkládaly husté a neprostupné hvozdy, jen tu a tam prosekané obchodními stezkami. S tím, jak obyvatel v nížinách přibývalo a půdy na hospodaření ubývalo, vydávali se ti odvážnější dál a dál k neprozkoumaným horám, aby zde zakládali nové osady. Osidlování Šternberska proběhlo v několika fázích a v jedné z posledních jeho etap, na přelomu 14. a 15. století, vznikl i Komárov.

První výslovná zmínka o naší vesnici je z roku 1412/1413. Tehdy noví vlastníci šternberského panství, bratři Jindřich a Beneš z Kravař a na Plumlově, museli obnovit privilegium pro komárovského rychtáře, protože originál již stačily sežrat myši. Jelikož v soupisu majetku pánů ze Šternberka z roku 1397 Komárov stále chybí, lze se domnívat, že naše vesnice vznikla právě mezi lety 1397-1412. Známe dokonce i jméno prvního rychtáře, kterým byl jistý Merten. Listina, jako jeden z mála tehdejších dokumentů Šternberského panství, byla psána německy, což pravděpodobně svědčí o tom, že onen Merten byl z německého prostředí, byť noví osídlenci patrně hovořili česky.

Nová osada byla založena mezi třemi vodními toky – dnešním Zlatým, Řídečským a Račím (dnes zatrubněným) potokem, které se v prostoru pod dnešní kapličkou vždy po deštích a jarním tání vydatně rozlévaly, takže až do počátku 20. století zde vznikaly bažiny a ideální líhniště bodavého hmyzu. Z toho důvodu byla vesnice, poněkud nelichotivě, nazvána Komárovem.

Nejstarším dokladem o konkrétních obyvatelích naší obce máme z několika zachovalých urbářů šternberského panství, což byly dokumenty, které řešily závazky poddaných vůči vrchnosti. Na počátku 16. století měl Komárov 12 usedlostí. Ty stály přibližně v prostoru dnešní návsi. Kromě hospodářských usedlostí bychom zde tenkrát našli i dědičnou rychtu – ta byla sídlem rychtáře, který ji měl v dědičném nájmu od šternberské vrchnosti (dnes se v objektu nachází hospoda a prodejna potravin).

V průběhu 16. století se Komárov dále rozvíjel a v roce 1590 měl dle urbáře již 16 usedlostí.  Tím se jeho rozvojový potenciál nadlouho vyčerpal a počet usedlostí i obyvatel po celé 17. století víceméně stagnoval. Příčinou byly klimatické změny (tzv. malá doba ledová), které měly přímý vliv na obživu zdejších lidí, totiž úrodu na polích, a také četné lokální morové epidemie, které sem byly zavlečeny hlavně vojsky táhnoucími krajem. Samotná třicetiletá válka (1618 – 1648) nepostihla zdejší region tak katastrofálně, jak se dříve tradovalo – dle dochovaných pramenů se prakticky na všech zdejších statcích trvale hospodařilo.

Od konce 16. století začínají přicházet do obce první němečtí rolníci. Navzdory tradičním stereotypům nešlo o žádnou násilnou, shora řízenou germanizaci (nacionalismus zrodilo až 19. století), nýbrž o tradiční mísení obyvatelstva. Němečtí rolníci přicházeli z méně hostinných oblastí Nízkého Jeseníku dolů na úrodnou Hanou, prodávali zde na trzích, chodili na vrchnostenské úřady a po pět generací uzavírali sňatky s místními českými obyvateli. Nakonec ve druhé polovině 17. století němečtí obyvatelé převládli a Komárov se stal německou vesnicí až do roku 1945.

Až do konce poddanství (1848) stál v čele obce dědičný rychtář, jemuž pomáhali obecní přísežní, kteří byli, na rozdíl od rychtáře, voleni. V letech 1849-1850 se Komárov stal plně samosprávnou obcí tak, jak tento pojem chápeme dnes. První obecní volby proběhly v naší obci roku 1850, ale o nich se nám bohužel nedochovaly žádné zprávy. Prvním známým starostou Komárova byl rolník Johann Niemetz, který zastával úřad od roku 1882. Po vzniku Československa se v Komárově žádné obecní volby nekonaly, neboť na základě tehdejšího zákona nebyly nutné, pokud se místní strany a voliči dohodli na společné kandidátce. Všichni prvorepublikoví starostové byli členy silné německé agrární strany, teprve poslední volby v roce 1938 proběhly už v režii Henleinovy SDP. Posledním komárovským starostou za první československé republiky byl Johann Gröger, který jím zůstal i po německé okupaci.

Na základě Mnichovské dohody vstoupili dne 9. října 1938 do Komárova němečtí vojáci, kteří poté slavnostně defilovali na návsi v Mladějovicích.  Prvotní nadšení místních obyvatel však poměrně záhy vyprchalo. Slibovaný blahobyt se nedostavoval, dvacet místních mužů muselo narukovat do wehrmachtu, z nichž pět se již nikdy nevrátilo. Se stupňováním německého válečného úsilí nastalo i postupné „utahování opasků“, všeobecné zklamání a rezignace. Osvobození obce proběhlo bez boje, dne 6. května 1945. Starosta obce, ze strachu z přicházejících rudoarmějců, odvezl celý obecní archiv i s kronikou neznámo kam. Kronika nebyla bohužel do dnešních dní nalezena. Původní, němečtí obyvatelé byli v roce 1946 vysídleni do Německa.

Po osvobození se dočasného vedení obce ujali členové tzv. České bojové skupiny, kteří se rekrutovali hlavně z českých obyvatel mladějovické Dolní kolonie. Většinu obyvatel Komárova i nadále tvořili Němci, proto zde nemohl vzniknout hned národní výbor, jako v českých obcích. Teprve s příchodem dalších osídlenců (zejména z blízkých českých vesnic, ale také z Valašska, Volyně a Rumunska) bylo možné ustavit devítičlenný národní výbor. Až do roku 1948 se zde nekonaly žádné volby, mandáty byly rozděleny podle výsledků jednotlivých stran v parlamentních volbách roku 1946. Naprostou převahu (45 %) zde získali komunisté. Prvním předsedou Místního národního výboru (který nahradil obecní úřad) se stal Josef Bareš, který byl krátce nato nahrazen Josefem Stratilem. Ani Komárovu se po roce 1948 nevyhnuly politické čistky – z výboru byli vyloučeni lidovec Tomáš Navrátil a národní socialista Mikuláš Lhoták. Ti byli nahrazeni komunisty. V průběhu nechvalně známých 50. let se v čele obce vystřídal Karel Gavenda, František Pala, znovu Karel Gavenda a nakonec Antonín Matoušek. V roce 1960 byl Komárov připojen k sousední Řídeči, následně k Mladějovicím a Šternberku, čímž na 33 let zanikla jeho samospráva.

Po únoru 1948 začala postupná likvidace soukromých rolníků a kolektivizace dle sovětského vzoru. Místní zemědělci se však do JZD příliš nehrnuli a až do roku 1955 se v Komárově hospodařilo tradičním způsobem. Komunistický režim používal vůči neochotným rolníkům různé formy nátlaku, k nejhorším patřily povinné dodávky státu, které se rok od roku zvyšovaly. Plnění kvót kontroloval místní národní výbor, který na schůzích vyhrožoval neplatičům. Ti si však z výhrůžek mnoho nedělali, a tak musel situaci přijet řešit zástupce okresu. K největším odpůrcům kolektivizace patřili rolníci původem z Volyně (např. Josef Lhoták), kteří si na vlastní kůži vyzkoušeli její sovětskou verzi. JZD bylo v naší obci ustaveno až v roce 1956 a z důvodu neochoty místních a osobních sporů se zakládalo nadvakrát. V roce 1960 bylo JZD Komárov sloučeno s JZD Řídeč a obě družstva byla pak v roce 1963 sloučena s JZD v Mladějovicích.

Pokud jde o poválečný spolkový život, nejaktivnější byl Sbor dobrovolných hasičů, ustavený už v říjnu 1945. Již v lednu 1946 se konal první hasičský ples. Po únoru 1948 se SDH rozpadl a musel být znovuobnoven. Komárovští hasiči zaujímali přední místa na soutěžích v celém regionu, organizovali plesy, kácení máje a další kulturní akce v obci. Bývalý obecní domek na návsi byl adaptován na hasičskou zbrojnici. Ta však byla v roce 1993 přestavěna na obecní úřad a SDH v Komárově začal od té doby upadat, až k 1. lednu 2014 zanikl docela. Po roce 1990 existoval v obci spoustu let skautský oddíl Komáři, který vychoval celou jednu generaci komárovských dětí. V současné době v obci nepůsobí žádné aktivní spolky a pořádání všech kulturních a společenských akcí převzala obec.

V roce 1993 došlo k opětovnému osamostatnění obce. Prvním starostou se stal František Šuba, následovali Otta Kindl, Josef Patka a Danuše Lhotáková, která vedla Komárov dlouhých 16 let (2002-2018). V průběhu posledních téměř 30 let doznala obec četných změn a z malé sudetské vesničky, původně určené k postupné likvidaci, se stalo moderní a slibně se rozvíjející venkovské sídlo. Byla provedena kompletní kanalizace a plynofikace, byla zakoupena budova bývalé rychty, kde byl vybudován taneční sál a kde se nacházejí také hospoda s prodejnou potravin. Na návsi vyrostla nová autobusová točna se zastávkou. V roce 2018 došlo ve vedení obce ke generační obměně a novou starostkou se stala Lucie Konupková. Za jejího vedení byla vybudována nová stezka pro pěší a cyklisty k nádraží, revitalizuje se prostor návsi a rozjíždí se projekt obnovy starých alejí a remízků zničených a rozoraných za dob kolektivizace. Na hlavní křižovatce vyrostl nový domov seniorů a v celé vesnici probíhá výstavba rodinných domků. Díky tomu počet obyvatel v minulých letech přesáhl číslici 200 a nadále roste. V roce 2021 má být dokončeno rychlé, elektrifikované železniční spojení s Olomoucí, čímž se Komárov stane ještě atraktivnějším místem pro život.

Komárov neměl nikdy vlastní školu, školku ani kostel (jen u cesty do Mladějovic stojí malá kaplička z 19. století) – za vzděláním i duchovními záležitostmi docházeli komárovští vždy do sousedních Mladějovic. Mladějovická farní kronika je tak nesmírně cennou studnicí informací o německém Komárově, jelikož veškeré staré komárovské kroniky byly ztraceny. I dnes spadá Komárov pod mladějovickou farnost a většina dětí, na základě smlouvy mezi obcemi, dojíždí do školy do Babic.

 

Podle knihy Jakuba Hušky Dějiny Komárova zpracoval Jan Habernal